Absurdní skeč na téma odvolání a jmenování ředitele divadla
MLADÁ BOLESLAV: Ředitelem Městského divadla Mladá Boleslav se opět stal František Skřípek. Rozhodli o tom koncem listopadu 2011 městští radní, kteří jej na konci září odvolali. Staronového ředitele zpět do pozice zvolilo všech 11 členů rady, řekla ČTK mluvčí radnice Hana Koišová.
Rada podle dřívějšího vyjádření primátora Raduana Nwelatiho (ODS) nedávno Skřípka neodvolala kvůli pochybení nebo proto, že by s ním město nebylo spokojeno. Využila údajně svého práva to udělat, aby získala ve výběrovém řízení několik koncepcí, jak v nadcházejících čtyřech až pěti letech divadlo vést. Skřípek v pozici ředitele působil už 17 let.
Skřípek ČTK po svém znovuzvolení řekl, že chce zejména omladit umělecké vedení divadelní scény a vylepšit propagaci divadla v médiích. „Zásadní změnu kurzu divadla neplánuji. Ten umělecký vývoj a profil divadla zůstane zachován,“ uvedl Skřípek. Dodal, že chce do divadla nalákat mladé diváky i tvůrce, kterým by v příštím roce po rekonstrukci měla patřit malá scéna zaměřená na alternativní umění. Soustředit se chce také na divadelní představení pod širým nebem.
Do výběrového řízení o místo ředitele se přihlásilo šest osob. O funkci se kromě Skřípka ucházeli také režisér Pavel Khek, režisér a herec Petr Mikeska, architektka Soňa Zálešáková, tanečník, choreograf a bývalý ředitel divadla v Mostě Václav Hofman a herec řady divadel Jan Miller. O výběru ředitele v minulých dnech rozhodovala komise složená z ředitelů několika divadel, herců a zástupců města. Podle Koišové vybrala dva kandidáty, kteří před městskou radou museli obhájit své koncepce budoucího rozvoje divadla.
Říká se „konec dobrý, všechno dobré“. Jakoby se nic nestalo. Pohlédneme-li na situaci mladoboleslavského divadla zasvěcenýma očima, jeví se vše v poněkud jiném světle. Takové zasvěcené nahlédnutí do problematiky umožňuje záznam vystoupení Pavla Štěpána, někdejšího pracovníka Okresního úřadu v Mladé Boleslavi, na nedávném zasedání správní rady divadla, jejímž je od prvopočátku členem, muže, který stál u zrodu myšlenky zřídit v Mladé Boleslavi samostatný divadelní soubor.
Nuže, v roce 1991 vznikl záměr, podporovaný tehdejším mladoboleslavským starostou dr. Herčíkem, rozdělit nepřirozeně a násilně spojené divadelní scény Středočeského divadla Kladno-Mladá Boleslav. Záměr byl poprvé po mnoha jednáních publikován v září roku 1993. Na přelomu roku se pak konalo výběrové řízení na místo ředitele samostatného mladoboleslavského divadla. Byli přihlášeni čtyři uchazeči.
Výběrová komise vybrala MgA. Františka Skřípka, absolventa DAMU, herce, divadelního pedagoga, který v té době působil jako vedoucí umělecko-technického provozu pražského Studia Ypsilon. Skřípek předložil komisi záměr, který mj. vysoce ohodnotila a doporučila přední pražská dramaturgyně Jarmila Černíková-Drobná. Současně byl do vedení divadla přijat jako zástupce příštího ředitele Josef Kettner, mladoboleslavský rodák, herec a režisér, který se osvědčil na řadě českých scén.
Skřípek a Kettner museli co nejrychleji vyhledat řadu příštích pracovníků ‒ zvukaře, rekvizitáře, maskéry a vlásenkáře, nápovědy, inspicienty, museli zřídit sklady a dílny ‒ to vše bylo doposud jen v Kladně. Vyhledané zaškolit. Museli inventárně i věcně rozdělit provozní majetek divadla Kladno-Boleslav ‒ kostýmy, dekorace, nábytek a dalších součásti. A hlavně ‒ ustavit umělecký soubor. Z kladenského souboru přešly do Mladé Boleslavi pouze dvě herečky. Další herci byli získáni převážně z pražských i jiných scén. Zahajovací zkouška na první hru se konala první letní den roku 1994, a to na jevišti Studia Ypsilon v Praze, neboť mladoboleslavské jeviště nebylo ještě k dispozici.
Na podzim se konala první premiéra nového mladoboleslavského divadla. To už probíhala intenzivní příprava dalších titulů. Byl to stav, kdy řada lidí z českého divadelního prostředí předvídala novému divadlu krátký život a nezbytnost opětovného sloučení s Kladnem. Byli ale i tací, kteří novému divadlu přáli a při jeho rozjezdu mu pomohli a později tu i velmi rádi hostovali. Už v prvních pěti letech se nechal obsadit Jiří Štěpnička, hráli tu Stanislav Zindulka a Simona Stašová, dokonce i Miroslav Horníček, Lubomír Lipský či Libuše Havelková.
Podařilo se pak získávat režiséry s mimořádným renomé, ověnčené řadou předlistopadových titulů „zasloužilý, národní“. Ladislava Vymětala, který pak v Mladé Boleslavi režíroval třináctkrát, Jaromíra Pleskota, který později přizval k hereckému hostování pana Lukavského, režiséry Miloše Švarce, Ivo Krobota, jehož zdejší inscenace Ibsenovy hry byla vybrána v konkurenci s inscenací Národního divadla na Ibsenovský festival do norského Oslo. V Mladé Boleslavi hostovali vynikající herci, jako Vízner, Žilková, Havelková, Navrátil, Brzobohatý, herecký věhlas tu získali mladí ‒ Ondřej Sokol, Andrea Elsnerová, Dana Černá, Barbara Kodetová, Sabina Remundová, Radek Valenta, kteří po čase přešli do nejvýznamnějších pražských divadel.
To vše bylo zásluhou Františka Skřípka ve spolupráci s Josefem Kettnerem. Pod Skřípkovým vedením už po prvních pěti letech získalo divadlo mimořádné postavení v českém divadelním světě. Získalo skvělé herce do trvalého angažmá, takže se tu režisérům dobře pracovalo a vedení divadla zajistilo rozvoj každého herce ‒ mimo jiné právě možnosti pracovat s výbornými režiséry a díky tomu, že postupně všichni byli obsazováni do hlavních rolí.
Divadlo si získalo a udrželo tolik diváků, že návštěvností, obsazením sedadel v hledišti, patří k absolutní špičce i v porovnání s pražskými významnými scénami. K nejvzdělanějším osobnostem divadla obvykle patří dramaturg, který vybírá a volí ve vztahu k možnostem divadla, složení diváků i herců hry. V Mladé Boleslavi po celou dobu tuto úlohu plnil ředitel Skřípek.
Mladoboleslavské divadlo je zváno k častému hostování jak na scény pražských divadel, tak do mnoha divadel mimopražských. Pro příští sezónu uzavřely dohody o režii takové osobnosti jako např. Ivo Krobot, Jan Novák z Vinohradského divadla, Zdeněk Kaloč. Divadlo si udržuje svou úroveň i za ne zcela příznivých okolností. Částka, kterou v každé sezóně může disponovat, je rok od roku snižována a v každoročním rozpočtu má od svého zřizovatele, města, jednu z nejmenších částek mezi divadly stejného typu.
Ředitel Skřípek se v únoru příštího roku dožije šedesáti let. A těsně předtím, na konci ledna, hrozila možnost, že odejde z ředitelské funkce, z divadla, které s Josefem Kettnerem vybudoval. Byl by de facto vypovězen dva roky před dovršením věku odchodu do důchodu. Argument, že se může do výběrového řízení také přihlásit, nelze označit než za absurdní a necitelný. To, že koalice politických stran ve vedení města tak rozhodla proto, že cítí potřebu ‒ jako u jiných organizací ‒ vedení inovovat, to je argumentace velmi problematická. Divadlo je organizace velmi citlivá, složená převážně z emotivně myslících obětavých osobností, není to výrobní jednotka na patentky. Rozhodnutí to bylo podle Pavla Štěpána přinejmenším nepromyšlené a krátkozraké.
Článek čerpá ze zprávy ČTK a ze záznamu vystoupení Pavla Štěpána.
Diskusní fórum na téma odvolání ředitele fungujícího divadla
- Přidat komentář
- 433x přečteno
- Verze pro tisk
